Dětství vzdělání a pracovní život
Otakar Janůj se narodil 26. 10. 1912 v Rudimově a měl dva sourozence. Jeho tatínek byl zvěroklestič, nicméně roku 1914 narukoval do rakousko-uherské armády na ruskou frontu, kde byl zajat. Celých 7 let byl pro svou rodinu nezvěstný a o děti se starala jen maminka. Nakonec se však tatínek ze Sibiře vrátil a rodina tak byla po oněch dlouhých letech opět spolu. Ota chodil do školy v Jindřichově, potom do Fulneku a poslední rok do Hranic na Moravě. Zde se poté ještě tři roky učil v železářství obchodním příručím. Následně absolvoval základní vojenskou službu v Olomouci a 31. 1. 1938 získal místo u policejního ředitelství v Brně jako policejní strážník. Svou práci miloval. Ve volném čase byl nadšeným sokolem, výborným zejména ve cvičení na nářadí. Zajímavostí je, že Ota výrazně vynikal výškou své postavy, měřil 196 cm, což z něj činí pravděpodobně nejvyššího vojáka z našich rodáků.
2. světová válka a vstup do RAF
Před válkou žil na Orlí ulici v Brně č. 30, kde byl také po okupaci naší vlasti Němci zatčen. Naštěstí, za pomoci dnes už neznámých statečných lidí se mu 20. ledna 1940 podařilo utéci na Slovensko. Přes Maďarsko a Jugoslávii se dostal 28. 3. 1940 do Francie, kde byl začleněn u pěchoty do letecké skupiny. Po pádu Francie přešel do Anglie, kde byl přijat do RAF a zařazen do výcviku jako WOP – Wireless Operator (letecký radiotelegrafista, který měl kvalifikaci leteckého střelce: AG-Air Gunner). Z čs. výcvikové a náhradní jednotky letectva z Wilmslow přijel Sgt. Otakar Janůj (RAF Č. 787846) spolu s dalšími 7 radiotelegrafisty-střelci dne 30. dubna 1941 do East Wrethamu, sídla 311. čs. Peruti. Nastoupil k tzv. pokročilé sekci-ATF (při 311. Sq.) pod velením Karla Vildomce, do osádky Karla Hurta.
Osudný den
Osudným se pro O. Janůje a celou posádku letounu Wellington Mk I. C 33 Č. T 2624 KX stal cvičný navigační let-cross country dne 23. října 1941, který měl být proveden nad Irským mořem, Skotskem a Walesem. Mechanici natankovali letoun cca 2955 litry paliva a doba strávená ve vzduchu byla předběžně propočítána na 5 hodin a 15 minut letu. Letoun vzlétl v 11:40 hodin z letiště East Wretham a radiotelegrafista Janůj prověřil spojení. Poté letoun nabral kurz na první vytyčený cíl tratě a vše probíhalo v pořádku. Až na několik hlášených přeháněk byla i předpověď počasí příznivá. Během letu O. Janůj udržoval spojení s pozemními stanicemi, ačkoliv bez udávání vlastní polohy letounu. Návrat osádky se očekával v 16.30 až 17.00 hodin. Když předpokládaný čas návratu uběhl a základna nedostala od letadla žádnou zprávu, bylo v 18.00 hodin zahájeno pátrání. Kontrolní věž volala marně. Wellington se neozval a nebyl nalezen ani po vyhlášení pátrání v oblasti předpokládané trasy letu. Jakoby zmizel beze stop. Později se zjistilo, že stroj havaroval z neznámých příčin v zálivu Cardigan v Irském moři, a to na blíže neurčeném místě. Oba piloti měli nalétáno již 50 až 70 hodin a osádka jako kolektiv byla podle hodnocení „dokonale schopna vykonat uložený úkol“. Také letoun byl v dobrém technickém stavu. Onoho osudného dne zemřeli: kapitán letounu Sgt Karel Hurt, II. pilot Sgt. Jaroslav Rolenc, navigátor PtO František Karel Dittrich (jeho tělo bylo vyplaveno 31. října 1941 na pobřeží poblíž Cardiganu), radiotelegrafista Sgt. Otakar Janůj a střelec Sgt Jaroslav Poledník. Z pětičlenné posádky se tedy nezachránil nikdo a příčina tragické havárie letounu zůstává dodnes neobjasněna.
Po Otakaru Janůjovi se nedochovalo mnoho památek. Hodně dokumentů a fotografií příbuzní spálili po jeho útěku a před zatčením jeho rodičů přerovským gestapem (ti jen zázrakem přežili). Na základě morální a politické rehabilitace byl rozkazem ministra obrany ČSFR Č. 103 ze dne 29. května 1991 Otakar Janůj mimořádně povýšen do hodnosti podplukovníka ve výslužbě in memoriam. V srpnu roku 2008 mu byla v Rudimově na jeho rodném domě odhalena pamětní deska, r. 2018 byl vydán jeho válečný deník v publikaci Poslední let Wellingtonu T2624 a dne 1. května 2023 bylo v jeho rodném Rudimově na jeho počest otevřeno Muzeum letectví v modelech Otakara Janůje.
Zdroje:
-Soukromý archiv pana Phdr. Ladislava Slámečky
-PAJER, Miloslav. Ve stínu slávy: bojový výcvik československých letců, příslušníků bombardovacích a dopravních jednotek RAF, ve Velké Británii v letech 1940 až 1946. [Cheb]: Svět křídel, 1992. ISBN 80-85280-10-8.