Dětství
Marie Kostková se narodila 29. listopadu 1913 v Návojné (dům čp. 96) jako nejmladší z pěti sourozenců. V dětství ji zasáhla smrt maminky, nicméně tatínek se znovu oženil a Marie tak od svých 12 let vyrůstala s nevlastní maminkou. Té se brzy (rok 1927) narodil chlapec Vincenc, a tak se stalo, že Marie měla 4 vlastní sourozence a jednoho nevlastního.
Životní láska
Svou osudovou lásku potkala v devatenácti letech, a i když se nikdy nevzali, tato láska dala život Mariině dceři Lidušce. S výchovou Lidušky Marii pomáhala nevlastní matka, které k péči o vlastního sedmiletého syna Vincence přibyla starost o nevlastní vnučku Lidušku. Otec Lidušky se k výchově neměl a po narození Lidušky Marii ze života zcela odešel.
Pracovní život a činnost v odboji
Marie si svou první práci našla ve firmě Baťa ve Zlíně. V této době se o její dceru starala nevlastní maminka. Po německé okupaci Československa v roce 1939 se zapojila jako spojka do odboje. Jako svobodná matka se však nemohla vyhnout totálnímu nasazení na práce do Německa, a tak v roce 1941 musela odejít pracovat do Brém. Z Brém se pokusila o útěk k jugoslávským partyzánům, nicméně neúspěšně neboť v Rakousku byla zatčena. Dva měsíce strávila ve věznici v Linci, kde velmi těžce onemocněla a až v roce1943 se jí podařilo dostat zpět do rodné vesnice. Našla si práci ve zbrojovce v Bohuslavicích nad Vláří, avšak brzy ji zasáhla další rána-začalo ji hledat gestapo.
Mezitím i její nevlastní bratr Vincenc byl účasten totálního nasazení, a tak musel pro Velkoněmeckou říši pracovat ve Vítkovických železárnách. Bohužel právě zde ho zastihla smrt při náletu amerických bombardérů dne 29. srpna 1944. Marie se zúčastnila identifikace svého bratra. Poté se při cestě domů zastavila rozloučit s dcerou Liduškou v sirotčinci v Bojkovicích, kde byla její dcera od června 1942 soudním rozhodnutím umístěna. Liduška si do dnešního dne zapamatovala, že se maminka při loučení vyslovila o svém rozhodnutí odejít bojovat proti nacistům na Slovensko. Jak Marie své dceři řekla, tak se i stalo. Marie se dostala k partyzánské brigádě Jana Žižky (Slovensko), jejímž velitelem byl kpt. Teodor Pola a dne 10. září 1944 byla zařazena do 6. oddílu PBJŽ ve Zliechově, jejím velitelem se stal por. Alexander Slovák. Po reorganizaci byla 12. listopadu 1944 zařazena do štábního praporu a jeho tzv. vysunuté čety v Uhrovském Podhradí. Velitelem této jednotky byl des. Jaroslav Bičiště.
Osudový den
Osudový okamžik života Marie Kostkové nastal 25. listopadu 1944 v pozdním odpoledni, když už nad Rudnianskou dolinou, ve Strážovské hornatině, zapadalo slunce. Skupina partyzánů náhodou narazila na jednotku nacistů. Překvapení bylo na obou stranách. Přestřelka utichla tak náhle, jak začala. Protivníci se rychle vzájemně odpoutali a zmizeli v soumraku. Nacistům se však podařilo zajmout partyzána Štefana Ďurecha a ošetřovatelku Marii Kostkovou. Místo posledního odpočinku Marie Kostkové je dodnes neznámé. Protože nechtěla ohrozit životy svých blízkých, ani při mučení neprozradila svou identitu. Následně byla odvlečena na gestapo do Seredi, kde byla brutálně umučena. Během mučení, která zažila jí byl uřezán jazyk a prsa, avšak do poslední chvíle zůstala statečná, věrná své zemi a neprozradila ani slovo. Z kroniky obce Ilava:
„Najhrdinskejšie sa zachovala česká partizánka Máňa Kostková,
ktorá sama striel’aním zdržala na niekoĺ’ko minút
útočiacich Nemcov, za ktorú dobu sa podarilo družstvu ustúpiť.
Sama sa potom prebila cez riady Nemcov.“
Zdroje:
-Soukromý archiv pana PhDr. Ladislava Slámečky
-paní Ludmila Polcarová, dcera Marie Kostkové