Dětství a školní léta
Josef Stehlík se narodil jako páté dítě dne 26. 3. 1915 v obci Pikárec na Českomoravské vysočině. V Tišnově se vyučil elektromechanikem a současně absolvoval i živnostenskou školu. Jeho tatínek, hajný, chtěl mít ze syna pokračovatele, nicméně Josef měl jiné sny. Jej lákala vůně leteckého benzínu!
Sen být letcem
Josef se přihlásil k letec. výcviku, který zahájil roku 1935 u 83. letky 5. těžkého bombardovacího pluku v Brně. Následně v Praze absolvoval pilotní a poddůstojnickou školu a poté odešel do stíhací školy v Hradci Králové. Po jejím absolutoriu byl roku 1937 v hodnosti svobodníka zařazen k 39. stíhací letce. O rok později byl povýšen do hodnosti četaře, jmenován polním pilotem a odešel do pilotní školy ve Spišské Nové Vsi, kde nastoupil jako instruktor. Po vyhlášení protektorátu, odchází do zahraničí.
Jediný čs. pilot 2. světové války, který je esem tří front
Schován pod uhlím se dostal nákladním vlakem do Polska. Zde podepsal závazek Cizinecké legii a posledním lodním transportem 21. 8. 1939 odplul na lodi Castelhom do Francie. Do Cizinecké legie však nevstoupil, neboť 11. 10. 1939 zahájil ve středisku pro stíhací piloty v Chartres výcvik, po jehož ukončení byl v prosinci téhož roku zařazen k francouzské stíhací peruti Groupe de chasse 111/3. Brzy poté prokázal své pilotní kvality, když ve spolupráci s por. Keprtem sestřelil německý letoun Heinschel126, což byl pro ppor. J. Stehlíka vůbec první sestřel nepřátelského letounu. Do poloviny června roku 1940 pak dosáhl celkem 8 sestřelů, čímž se zařadil mezi francouzská letecká esa. Po kapitulaci Francie odletěl do Alžíru, odkud z přístavu Casablanca odplul lodí do Anglie, kde byl již 14. 8. 1940 přijat do RAF a 5. 9. 1940 se už v hodnosti Sergeanta RAF, stal jedním ze zakládajících letců slavné 312. čs. stíhací peruti. Zde svůj první bojový let vykonal 23. 9. 1940 a zařadil se tak mezi piloty, kteří zasáhli do legendární bitvy o Británii. J. Stehlík si v Anglii připsal i obdivuhodné prvenství, neboť podle britských historiků má na svědomí nejrychlejší sestřel II. světové války, počítáno od startu po přistání vítěze. Onen nejrychlejší sestřel byl provedený za rekordních 8 minut. Jeho letecká činnost u RAF skončila odlétáním předepsaných 200 operačních hodin, během kterých sestřelil 5 německých letadel. Následně se zaučil na leteckého instruktora a v únoru 1942 odchází do Kanady jako učitel létání, kde během ročního působení vychoval 70 pilotů, z nichž nejúspěšnějším se stal Otto Smik, nejlepší čs. stíhač slovenské národnosti sloužící v RAF. Ve volných chvílích poznával kanadskou přírodu a její původní obyvatele. Nicméně vrátil se, jak si přál, do Anglie a 10. 4. 1943 začal znovu operačně létat nad okupovanou Evropu. Dobrovolně se přihlásil k čs. letectvu do SSSR a pod velením škpt. Františka Fajtla 21. 2. 1944 odcestoval do Ivanova. V září pak odlétl v jednom roji s F. Fajtlem na Slovensko, kde od 29. 8. probíhalo povstání. Na Slovensku npor. Stehlík sestřelil dva německé letouny, prováděl útoky na tanky, nákladní auta a významně podporoval pěchotu v bojích u Banské Štiavnice. Po potlačení povstání odletěl na sovětsko-německou frontu do Rumunska a poslední měsíce pak strávil v Polsku u 2. československého stíhacího leteckého pluku jako zástupce velitele.
Konec války a zbytek života
Po skončení války přivedl 2. čs. stíhací letecký pluk do Prahy a od konce roku 1945 pomáhal budovat vojenskou leteckou akademii v HK. Nicméně r. 1948 byl propuštěn z armády, zbaven důstojnické hodnosti, vyšetřován a vězněn. Propuštěn byl po 8 měsících a až v roce 1990 mu byla vrácena důstojnická hodnost s povýšením na plukovníka letectva v záloze. Posledních takřka 20 let prožil s manželkou ve Slavičíně, kde J. Stehlík zemřel dne 30. května 1991. V roce 1991 mu prezident Václav Havel udělil Řád Milana Rastislava Štefánika a v roce 2022 obdržel in memoriam Řád Bílého lva.
Zdroje:
-Soukromý archiv pana PhDr. Ladislava Slámečky