Studium a 1. světová válka
Narodil se v Jestřabí 14. 8. 1900 do rodiny učitele. Dětství prožil ve Štítné nad Vláří, kde jeho tatínek vyučoval. Poté navštěvoval gymnázium v Kyjově, než bylo pro šíření protiválečných letáků uzavřeno. Ve studiu pokračoval na náchodském gymnáziu, kde se aktivně zapojil do vlastenecké práce v Sokole. Následně musel už jako sedmnáctiletý chlapec narukovat do 1. světové války na italskou frontu. V době poválečné obrany mladé Československé republiky se dobrovolně, jako člen Sokola přihlásil ke službě na Slovensku. Proti Maďarům bojoval v řadách IV. sokolského praporu. Za věrnou službu obdržel poděkování Československé obce sokolské. Následně absolvoval základní vojenskou službu.
Láska k učení a přírodě
Po ukončení základní vojenské služby nastoupil na místo učitele v Lidečku. Posléze vyučoval v Nedašově, potom v rodném Jestřabí jako správce školy a následně jako řídící učitel na Pulčinách. Jeho velkou zálibou bylo hasičstvo, v rámci kterého vykonával vzdělávací a přednáškovou činnost. Byl hlavní organizátor samaritánské služby ve valašskokloboucké hasičské župě. Druhou jeho velkou láskou byla příroda. Pronajímal si honitbu a vyžíval se v myslivosti. Pěstoval také velké množství všech možných druhů květin a zeleniny a ve zbývajících chvílích byl u svých milovaných včel. Své znalosti a zkušenosti rád předával. Radil, co a jak pěstovat a ošetřovat, aby byla radost i užitek. Taktéž v rámci osvěty popularizoval a v jednotlivých obcích napomáhal v zakládání družin Čs. červeného kříže.
Druhá světová válka
Ve vojenské odbojové organizaci Obrana národa vytvořil síť spolupracovníků zabezpečujících úspěšné přechody odbojářů přes protektorátní hranici na Slovensko a dále do čs. zahraniční armády ve Francii. Sám převáděl vlastenecké vojáky přes protektorátní hranici na Slovensko. Organizoval přechody od Nedašova přes Vlárský průsmyk a Štítnou nad Vláří až po Velkou Javořinu. Významnou měrou mu v jeho odbojové činnosti pomáhala zejména manželka Magda, která pomáhala s péčí o vyhladovělé odbojáře, s nočním převozem zbraní z vrbětických muničních skladů i jejich ukrýváním. Bezesporu nejvýznamnějším činem, který S. Janeček vykonal pro čs. zahraniční odboj, bylo uspořádání schůzky se slovenskými odbojáři 8. 8. 1939 v chatě Holubyho na Velké Javořině. Tam byla dohodnuta organizace a způsob převádění, včetně systému záchytných adres a předávání hesel. Cesta po Slovensku nebyla jednoduchá, neboť po uprchlících z protektorátu pátrala slovenská štátná bezpečnost za spolupráce členů Hlinkových gard. Také protektorátní hranice byla pečlivě střežena německou pohraniční policií, gestapem, SD a finanční stráží. Ilegální přechod hranice se trestal smrtí.
Zatčení gestapem a konec života
Jeho práci pro odboj a svobodu okupované vlasti přerušilo 8. 11. 1940 zatčení gestapem. S. Janeček byl nejdříve uvězněn v Uherském Hradišti, potom převezen do Brna. Zde byl mučen a týrán. V dopise tajně napsal: „Trpím pro vlast, a to je to nejkrásnější, co může být“. I přes nelidské mučení, nezradil. Neprozradil ani jména svých spolupracovníků, ani úkryty zbraní. Ty z lomu pod Vlachovou Lhotou později vyzvedli a použili partyzáni. Jeho utrpení bylo ukončeno 29. října 1941, kdy byl v Kounicových kolejích popraven zastřelením. Zůstala po něm žena Magda a tři děti. Obec Vlachova Lhota mu in Memoriam udělila čestné občanství za hrdinství v protifašistickém odboji za II. Světové války. Stanislav Janeček byl kapitán pěchoty v záloze a velitel vojenské odbojové organizace Obrana národa v okrese Valašské Klobouky. Při oblastním velitelství Obrany národa v Uherském Hradišti vykonával funkci velitele zvláštní skupiny pro zabezpečování ilegálních přechodů vojáků do zahraničí. Zvláštní skupina řízená kpt. Stanislavem Janečkem zabezpečila přechod na Slovensko pro více než 800 osob.
Zdroje:
-Soukromý archiv pana PhDr. Ladislava Slámečky