Od dětství, přes pracovní život až po začátky v odboji
Josef Valčík se narodil 2.11. 1914 do chudé rolnické rodiny ve Smolině u Valašských Klobouk. Měl sedm sourozenců. V roce 1920 začal chodit do obecní školy s tím, že část školní docházky strávil ve Smolině a část v Lačnově. Po úspěšném dokončení se v roce 1928 šel vyučit koželuhem do firmy Julia Matyáše ve Valaškých Kloboukách. Po vyučení pracoval v letech 1934-1936 ve Zlíně a Otrokovicích jako koželuh v Baťových závodech. Posléze 1. října 1936 nastoupil na základní vojenskou službu u 22. pěšího pluku v Jičíně, kde získal hodnost četaře. Po německé okupaci Čech a Moravy 15.3.1939 byl ihned z armády propuštěn, a tak již pár dnů poté začal opět pracovat jako koželuh v Otrokovicích. Do práce přišel naposledy 11.8.1939. Jeho cesta k odboji začala. Uprchl do Francie, kde se dostal v roce 1940 k čs. pěšímu pluku, s nímž prožil celé francouzské tažení proti německým vojskům. Následně po kapitulaci Francie odplul do Velké Británie, k jejímž břehům dorazil 7. července 1940.
Milostný život
Valčík se tedy po dlouhém putování dostal do Anglie, kde zažil i velkou lásku, s ženou jménem Rusty Sheail. Zejména díky ní se Josef zdokonaloval v angličtině, ať už díky osobním schůzkám, tak nespočtu vyměněným dopisům. Rusty pocházela z Londýna, kde se spolu seznámili na přelomu let 1940 až 1941, když Josef dostal dovolenku a vyrazil do této metropole. Udržovali vztah na dálku, scházeli se kdykoliv to bylo možné, chodili tancovat a pořád si psali. Vztah skončil v červenci 1941.
Činnost v odboji aneb z Velké Británie zpět do Československa
V Anglii Valčík prošel školou pro rotmistry, kterou ukončil výtečným prospěchem. Dále nastoupil na měsíční kurz speciálního výcviku ve skotské divočině, kde se pod velením elitní Skotské gardy naučil sebeobranu, útočný boj a používání různých druhů zbraní. Nato absolvoval tvrdý parašutistický kurz a stal se členem skupiny Silver A. Cílem této skupiny bylo primárně zajištění rádiového spojení s Londýnem, k čemuž byla k dispozici vysílačka s krycím názvem Libuše. Členy Silver A tedy byli Alfréd Bartoš, Josef Valčík a Jiří Potůček. Výsadek se uskutečnil v noci z 28. na 29.12. První byli z letounu vysazeni členové operace Anthropoid, poté členové Silver A, a nakonec členové Silver B. Výsledek? Členové Silver B úkol předat radiostanici s krycím názvem Božena nesplnili, nicméně jako jediní z výsadku se dožili konce 2. světové války. Silver A svůj hlavní cíl splnila 9.1.1942, kdy se konkrétně J. Potůčkovi podařilo spojit se s Londýnem. Operace Anthropoid, s cílem atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha byla dne 27.5.1942 úspěšná rovněž. Na přípravách tohoto atentátu se podílel i Valčík, který se na jaře připojil ke skupině Anthropoid a pomáhal s přípravami na něj. Po atentátu se ukrýval u rodin odbojářů a 30.5. zamířil do kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, kde se ukrýval v kryptě kostela. V kostele se skrýval společně s A. Opálkou, J. Bublíkem, J. Hrubým, J. Švarcem a členy operace Anthropoid-J. Gabčíkem a J. Kubišem. Původně se zde skupina měla ukrývat jen krátce, bohužel byli zrazeni konfidentem gestapa Karlem Čurdou.
Osudový den
O parašutistech, kterým byl i Valčík se mluvilo jako o „Klubu sebevrahů“, jelikož pravděpodobnost smrti po seskoku do okupované vlasti byla extrémně vysoká. Proto měl i Valčík, stejně jako ostatní členové, před odletem sepsat své poslední přání. Napsal jen slovo: „Nic“. Osudový den pro Josefa Valčíka nastal v Praze 18. 6. 1942, stejně jako pro dalších sedm mužů, kteří se v kostele sv. Cyrila a Metoděje nacházeli. Toho dne byl kostel, v němž se ukrývali obklíčen více než 750 příslušníky SS. Rozkaz původně zněl dostat parašutisty živé, nicméně po dvou hodinách marného dobývání bylo od cíle upuštěno. Při obraně kostela z jeho ochozů nejprve zahynuli Kubiš, Opálka a Bublík. Zbylá čtveřice, tedy Valčík s Gabčíkem, Švarcem a Hrubým se bránila v kryptě kostela. Bránili se dlouze a statečně, nicméně v bezvýchodné situaci ukončili svůj život sebevraždou. Teror v reakci na atentát přinesl cca 1500 popravených, mj. i vypálení obcí Lidice (10.6.1942) a Ležáky (24.6.1942).
Zdroje:
-Soukromý archiv pana PhDr. Ladislava Slámečky
-paní Vlasta Tkadlecová (její maminka byla sestrou Josefa Valčíka)