Dětství a vzdělání
Vladimír Frajt se narodil 21. února 1895 ve Slavičíně jako jedno z 6 dětí do poměrně nezámožné rodiny Marie (roz. Ocelíkové) a Josefa Frajta, domácího obuvníka. Absolvoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a následně studoval na státním gymnáziu (rovněž v Kroměříži), kde v roce 1915 maturoval.
První světová válka
Po dokončení studia byla celá jeho třída i s třídním profesorem poslána k vojenskému odvodu. Dne 15. 3. 1915 byl prezentován u zeměbraneckého pluku 25 v Sankt Pölten jako jednoroční dobrovolník a absolvoval zde školu pro výchovu důstojníků v záloze (tzv. kadetku). V prosinci r. 1915 odešel v rakousko-uherské uniformě na ruskou frontu. Každopádně zde pobyl pouze jeden rok, neboť 5. 6. 1916 upadl do ruského zajetí. Na konci července se přihlásil k I. srbské dobrovolnické divizi v Rusku, která se zformovala na ruském území z válečných zajatců jihoslovanského původu. Mezi Srby, Chorvaty a Slovinci bylo i nemálo čs. dobrovolníků. Zde sloužil v hodnosti šikovatele v Oděse. Po povýšení na podporučíka pěchoty byl v říjnu r. 1916 přidělen jako velitel čety k 7. pluku II. srbské dobrovolnické divize a stejnou funkci zastával i v 5. pluku srbské dobrovolnické armády v Oděse a Vozněnsku. V listopadu 1917 odešel do pole ve funkci velitele čety 13. pluku Hajduk Veljka Timotské divize na soluňské frontě. V srpnu následujícího roku odjel do Francie a stal se velitelem čety střeleckého pluku 22 čs. legií v Jarnacu a od května 1918 velel v hodnosti poručíka četě 21. čs. střeleckého pluku. Poté Vladimír absolvoval kurs pro důstojníky pěchoty v St. Maixent, bojoval na frontě a v prosinci roku 1918 byl přidělen jako velitel čety (od února 1919 jako její velitel) k náhradní rotě čs. vojska ve městě Cognac.
Meziválečné období
V dubnu r. 1919 se stal velitelem 8. roty 24. pluku francouzských legií a v létě r. 1919 byl povýšen na kapitána. Po návratu do vlasti v srpnu r. 1919 zůstal jako voják ve službách nově vzniklé republice. Působil v pěším pluku 43 v Brně, poté od r. 1923 v pěším pluku 26 v Banské Štiavnici a následujících několik let strávil na Liberecku u pěšího pluku 44. Mimo jiné vstoupil do Čs. obce legionářské v Turnově, kde byl členem výboru jednoty. V listopadu 1932 se oženil a měl dva syny – Milana (*7. 3. 1934) a Jiřího (*5. 4. 1936). V polovině 30. let odešel na Slovensko, kde sloužil u pěšího pluku 20. V letech 1936-37 absolvoval kurz pro vyšší velitele v Praze a v Milovicích. V r. 1938 byl velitelem pohraničního útvaru na severní Moravě u pěšího pluku 34. Měl pod svým velením 109 objektů lehkého opevnění (tzv. řopíků).
Druhá světová válka
Po vytvoření protektorátu byl převeden do odboru politické správy ve funkci tajemníka městského úřadu v Tovačově. Na vyslovení přání manželky následně odešel do zahraničního odboje. To však ještě jeho paní netušila, že v rámci hromadného zatýkání příbuzných exilových činitelů a příslušníků čs. armády v zahraničí (tzv. Akce E) bude vězněna až do konce 2. světové války ve Svatobořicích. O jejich dva syny se po celou tu dobu starala babička. Vladimír odešel do zahraniční armády přes Slovensko. Dne 27. prosince 1939 jej tam převezl jeho bratr František, zapojený v převaděčské síti vojenské odbojové organizace Obrana národa. Díky této organizaci se pak Vladimír dostal přes Maďarsko, Jugoslávii, Turecko a Bejrút, až do francouzského města Marseille. Dne 10. 2. 1940 byl mjr. Vladimír Frajt prezentován u čs. zahraničního vojska v Agde, kde byl o 5 dní později ustanoven velitelem II. praporu pěšího pluku 2. Absolvoval kurs pro velitele praporů v Mourmelon-le-Grand a účastnil se bojů ve Francii. Na konci června 1940 odplul do Británie, kde se v srpnu stal velitelem 1. roty pěšího praporu 2 a od září 1941 zástupcem velitele praporu. Dne 28. října 1941 byl povýšen na pplk. a 1. dubna následujícího roku ustanoven velitelem pěšího praporu 2. V srpnu 1944 byl přemístěn k náhradnímu tělesu s určením pro výcvikové středisko a v listopadu téhož roku byl odeslán do SSSR jako velitel transportu důstojníků pro 1. čs. armádní sbor. V polovině ledna 1945 se stal přednostou Studijního a výcvikového oddělení a v březnu byl povýšen na plukovníka. V dubnu 1945 byl ustanoven přednostou školské a výcvikové skupiny 1. oddělení hlavního štábu.
Život po válce
Od července plnil funkci styčného důstojníka MNO u MV, od října též u Hlavního velitelství SNB. V dubnu 1947 se stal zatímním velitelem pěšího prap. 43 v Olomouci a o měsíc později převzal velení pěšího prap. 6. Dne 28. dubna 1949 převzal ještě velení motorizované brigády, ale k 31. prosince téhož roku byl přeložen do výslužby. Zemřel po těžké nemoci 2. 3. 1965 v péči manželky a její rodiny v Liberci.
Zdroje:
-Soukromý archiv pana PhDr. Ladislava Slámečky