Školní léta a pracovní život
Jaroslav Šála se narodil 10. 5. 1914 ve Slavičíně. Jeho otec Antonín byl tesařským mistrem, který se v širokém okolí proslavil tím, že při velkolepé slavnosti v září 1925 připevnil na věž kostela ve Slavičíně opravený kříž. Jaroslav se vyučil zedníkem, nastoupil do stavební firmy a následně začal studovat stavební průmyslovku v Brně. Nicméně již od mládí ho lákala letadla, a to až tak, že i přes nesouhlas otce přerušil studium a přihlásil se do školy leteckého dorostu v Prostějově, kde r. 1935 absolvoval. Stal se vojákem z povolání a nastoupil k leteckému pluku 2 do Olomouce, kde zůstal až do roku 1939.
Začátek 2. světové války
Po okupaci v březnu 1939 se Jaroslav rozhodl opustit protektorát a bojovat proti nacistům. 6. 7. 1939 se rozloučil s rodiči s tím, že odjíždí do Olomouce, kde mu kamarádi našli zaměstnání. Cestou na vlak se zastavil i u strýce a tety, kteří mu po chvíli debaty naznačili, že tuší, kam se hodlá vydat. Jaroslav se usmál: „S Hitlerem to nebude dlouho trvat a v posteli všichni zemřít nemůžeme.“ Po ilegálním přechodu hranic se o 2 týdny později hlásil v čs. vojenském táboře v Polsku a již 27. 7. nastoupil na loď, která ho dopravila do Francie, kde 24. 8. 1939 podepsal pětiletý závazek služby v cizinecké legii. Avšak 1. září 1939, když nacisté napadli Polsko, vše se změnilo. Místo do Afriky, zamířil na výcvikovou leteckou základnu Avord, jelikož po vstupu Francie do války byli naši vojáci z cizinecké legie uvolněni. V následujících měsících prodělal výcvik, získal francouzský pilotní odznak a diplom, byl povýšen do hodnosti caporal-chef-desátník a nakonec se svou jednotkou v Port Vendres zažil 22. 6. 1940 kapitulaci Francie. Jeho další cesta vedla do Velké Británie. Po více než dvoutýdenní plavbě parník dorazil do Liverpoolu, odkud byli čs. vojáci převezeni do Cholmondeley Camp nedaleko Chesteru.
Vstup do RAF
V Anglii navázal vztah s ošetřovatelkou Kamilou Neumannovou a dne 25. 7. 1940 vstoupil do RAF. Pilotoval letoun sloužící k výcviku radiotelegrafistů, pomáhal s jejich výcvikem a působil u kurýrní letky. To mu však nestačilo. Snil o tom, že se stane stíhacím pilotem. Po opakovaných žádostech byl přemístěn k 55. OTU v Usworthu, kde úspěšně ukončil výcvik a byl zařazen k 310. čs. stíhací peruti. Zde pomáhal chránit britské pobřeží před německými nálety a doprovázel lodní konvoje a britské bombardéry. U perutě nalétal 198 hodin a blížil se k dvoustovce, po níž měla následovat půlroční „nebojová činnost“. Plánoval, že se ožení s Kamilou, která byla těhotná, jenže osud tomu tak nechtěl.
Poslední let spolehlivého dělníka nebe
Osudným se pro J. Šálu stal operační let Ramrod 50 dne 29. ledna 1943, kdy čs. stíhači doprovázeli 12 bombardérů Boston s úkolem zničení železničního viaduktu u Morlaix v severozápadní Francii. Tato část Francie byla prošpikována hlavněmi protiletec. obrany nejrůznějších ráží. Navíc blízkost několika letišť luftwaffe hrozila velmi pravděpodobným střetem s obávanými letouny Focke-Wulf. A ony stíhačky se opravdu objevily, 9 německých Fw 190. Jaroslav otočil stroj a dal se s nimi do souboje. Bohužel, v souboji byl sestřelen a voda kanálu La Manche jeho tělo již nevydala. Necelých 5 měsíců poté se jeho přítelkyni Kamile narodila dcera. Dostala jméno Jaroslava, na památku svého tatínka, kterého nikdy nepoznala. Jaroslav Šála po válce obdržel Československý válečný kříž 1939 a v roce 1991 byl in memoriam povýšen na plukovníka. Dne 9. 5. 2004 byla na budově Komerční banky ve Slavičíně, v místě, kde stál rodný domek J. Šály, odhalena pamětní deska. „Nikam se netlačil, netoužil po kariéře, ale spíše cítil potřebu týmu,“ vzpomínal na Jaroslava stíhací pilot RAF – pan generál František Fajtl. „Byl velmi oblíbený a rád pomáhal druhým. Nikdy se nevyhýbal práci, nebyl pohodlný a sebenáročnější úkol ho nevzrušoval. Byl typem poctivě pracujícího a spolehlivého dělníka nebe.“
Zdroje:
-Soukromý archiv pana PhDr. Ladislava Slámečky