Život před 2. světovou válkou
Jan Novák se narodil 22. 6. 1914 v Nedašově na Valašsku. I přes dobré školní výsledky mu rodiče nemohli dopřát další vzdělání a tak s dosaženým základním vzděláním ve věku 14 let začal pracovat pro T. Baťu ve Zlíně, kde se z něho stal gumař specialista. V roce 1936 nastoupil na vojnu a dne 28. 10. 1936 v Praze přísahal, že bude hájit svobodu své vlasti. Byl vybrán pro kurz telegrafisty, který absolvoval v Kutné Hoře a rok poté zastával již jako četař funkci instruktora. Roku 1938 se účastnil mobilizace v Sudetech. Po mnoha těžkých chvílích při hájení hranic se celý pluk musel vrátit zpět. Jan dostal poslední rozkaz „Četaři doveďte pluk do kasáren!“ Po návratu z vojny se vrátil k Baťovi, kde ho zařadili do oddělení, které se mělo přesunout do Peru, kde měli vystavět továrnu na výrobu obuvi.
2. světová válka
V den, kdy začala 2. světová válka, Jan opustil republiku a se svojí skupinou odjel do Jugoslávie a poté do Itálie, kde se nalodil. Dne 8. 11. 1939 připlul do Peru, kde nadále pracoval pro Baťu. Po událostech v Pearl Harboru a Lidicích se však rozhodl připojit k odboji a odjel do Velké Británie. Cesta byla dramatická. Putoval pěšky, letadlem, vlakem, lodí, přeplul jezero Titicaca a doplul do Bolívie. Odsud jel vlakem do Buenos Aires, kde čekal asi 3 týdny na loď a poté se nalodil na britskou nákladní loď. Po připlutí do Skotska však nastal problém. Byl asi měsíc vyšetřován pro podezření ze špionáže. Po důkladném prověření jej přidělili jako četaře k pěchotě, avšak pěchota nebyla aktivní, což mu vadilo. Přihlásil se proto k RAF, kde absolvoval telegrafický kurs (v němž měl již praxi z domova) a střelecký kurs, po kterém byl povýšen na seržanta. Z Británie cestoval na Bahamy, kde probíhal výcvik a cvičné lety posádek pro 311. čs. bombardovací peruť. Odveden byl 4. 1. 1943. Během výcviku nejprve létal na dvoumotorovém stroji typu Mitchell, poté v tzv. operačním výcviku létal v čtyřmotorovém letounu Liberator. Po úspěšně zakončeném výcviku 29. 4. 1944 cestoval za mateřskou 311. československou bombardovací perutí do skotského Tainu. Zde se rychle aklimatizoval, dostal přezdívku Juan (Chuan) a stal se součástí posádky, která měla na starost protiponorkové hlídky, ochranu a doprovod konvojů. První patrolu podnikl 15. 8. 1944, s Liberatorem „H“, kdy posádka patrolovala 12 hodin a 20 minut nad Severním mořem. Po několika podobných protiponorkových hlídkách byla posádka (s kapitánem Josefem Pavelkou) určena na speciální operaci, která měla úspěch. Dne 29. 10. 1944 pod švédskou palbou potopili německou ponorku U-1060. Poslední ponorku dostali v Baltickém moři, bylo to z 23. na 24. 3. 1945. J. Novákovi se po půlnoci podařilo pomocí radaru zachytit nepřátelskou ponorku. Po shození pum se už ponorka nevynořila. Ve většině operací byl pan Novák v posádce jako první telegrafista. Poslední operaci podnikl 8. 5. 1945, letěl přesně nad Copenhagenem, když zachytil morse zprávu „War has ended!“. Veselí na palubě bylo obrovské. Pan Novák odlétal celkem 654 hodin na 7 typech letadel, nejvíce na Liberatorech.
Po skončení války
Po skončení války přiletěl do Prahy. Poslední let své letecké kariéry podnikl 16. září 1945. Poté byl přidělen do Plzně jako úředník a byla mu učiněna nabídka na setrvání v armádní službě. Jan, držitel dvou válečných křížů, medaile za chrabrost a dalších čs. a britských vyznamenání, nabídku odmítl. Vybral si raději práci v továrně. Dne 30. 6. 1946 se vrátil do Anglie, odjel lodí do Panamy a odtud odletěl do Limy. Zde již zůstal a na dálku se oženil. Do vlasti se s manželkou vrátili na pozvání v roce 1968. Po roce 1989 byl prezidentem Václavem Havlem, spolu s ostatními letci RAF, pozván na Pražský hrad. Byl rehabilitován, obdržel čestné uznání a povýšili ho do hodnosti podplukovníka ve výslužbě. Shledal se zde se svými bratry legionáři, letci. Trvalo desítky let, než k takovému setkání došlo, nicméně smutnou zprávou bylo to, že se nesešel s nikým ze své posádky. K 10. srpnu 2008 mu jeho rodiště, Nedašov, udělilo čestné občanství. Zemřel ve věku 96 let, dne 2. února 2010 v Peru.
Zdroje:
-Soukromý archiv pana PhDr. Ladislava Slámečky