Studia
Jiří Karel Lintner se narodil v roce 1916 ve Vlachově Lhotě do rodiny učitele. Chtěl se stát lékařem, a tak studoval na lékařské fakultě v Brně, a to až do 17. 11. 1939, kdy došlo k uzavření všech českých vysokých škol. Jiří byl se studiem už takřka hotový, chyběly mu pouhé dvě zkoušky, nicméně po 17. listopadu začal pracovat jako praktikant v nemocnicích. V lednu 1940 se rozhodl opustit protektorát.
Do boje
Přes Slovensko se dostal do Maďarska, ale tam byl dvakrát zatčen, uvězněn, a dokonce měl být zastřelen. Trest mu byl změněn na vězení s vyhoštěním na Slovensko. Jiří se však i přesto znovu vrátil do Maďarska a tentokrát se přes francouzský konzulát v Budapešti, který uprchlíkům pomáhal, dostal do Jugoslávie. Od června 1940 vykonával činnou službu na Středním východě u pěšího praporu
11 – Východního, a to s velitelem Karlem Klapálkem. Prošel výcvikem v Judské poušti, bojoval v Egyptě a Sýrii, zúčastnil se obrany Tobruku. Za účast na bitvě u El Alameinu byl vyznamenán. Jako ostatní vojáci se musel vyrovnávat s tvrdými klimatickými podmínkami, čelil tedy horkým dnům, chladným nocím, písečným bouřím, omezeným přídělům vody či pochodům pouští s plnou polní.
Služba v britské vojenské nemocnici
Poté byl na dva měsíce uvolněn z vojenské služby, aby mohl dokončit studia medicíny na francouzské univerzitě v Bejrútu a následně byl na žádost anglické vlády přeložen do anglické armády. A tak byl
v únoru 1945 odeslán do Anglie, kde pracoval v československé nemocnici. Během války se oženil s anglickou zdravotní sestrou Edith a v prosinci 1945 se s poslední skupinou nemocných a zraněných vojáků vrátil domů do vlasti, kde až do roku 1948 pracoval v nemocnici u svaté Anny v Brně.
Návrat do Anglie
Aby se vyhnul pronásledování, věznění či zákazu činnosti po komunistickém převratu v roce 1948, uprchl do Rakouska. Odtud volal manželce do Londýna a ta se obrátila na představitele britské armády: „Ve Vídni máte důstojníka, bývalého velitele britské vojenské nemocnice na Středním východě, tak něco pro něho udělejte!“ Pánové poslali pro MUDr. J. K. Lintnera zvláštní letadlo.
A tak se po převratu vrátil zpět do Británie. Na Canvey Island měl zdravotní středisko, kde kromě něj pracovali i další dva čeští lékaři, jeho přátelé. Svědomití, pracovití, obětaví – tak je znali jejich pacienti. Dr. Lintner vyznával zásadu: nemohu-li pomoct jako lékař, musím pomoci aspoň jako člověk.
První Valach přijatý královnou Alžbětou
Výrazem uznání za jeho činnost bylo i Jiřího přijetí u britské královny. Do důchodu odešel v roce 1982. Opustil praxi, která měla 17 500 pacientů, o něž pečovalo 8 lékařů. I v důchodu si však udržel zájem o medicínu. V roce 1983 mu zemřela manželka Edith, nicméně roku 1986 se oženil podruhé, a to s psychiatryní Brendou, se kterou žili v anglickém Bristolu. Hodně s Brendou cestovali a Jiří tak uskutečnil i četné návštěvy Československa, kde měl svou rodinu. Obec Vlachova Lhota mu v květnu 2012 udělila čestné občanství za hrdinství v protifašistickém odboji za II. Světové války. Do 92 let byl aktivní a energický. Podle příbuzných to byl klidný vyrovnaný člověk, nesmírně milý a velkorysý, který si nikdy nestěžoval na těžkosti. Říkal: „Každý máme své břímě a je na nás, abychom se radovali z toho, co máme.“ Své pracovní i osobní úspěchy komentoval vždy slovy: „Měl jsem štěstí.“ Zachoval si zářivý a láskyplný úsměv až do konce. Zanechal po sobě svou ženu Brendu, dva syny, jednoho nevlastního syna, 7 vnoučat a 5 pravnoučat. Všichni na něj vzpomínají s nesmírnou úctou a láskou.
Zdroje:
-Soukromý archiv pana PhDr. Ladislava Slámečky