Dětství a studium
Jaroslav Krmenčík se narodil 2. 2. 1919 v Mladoticích. Jeho otec Jan Krmenčík (nar. 29. prosince 1884), domkař v Mladoticích, byl synem Jana Krmenčíka, rolníka ve Slavičíně, a jeho manželky Františky Pláškové. Matka Marie (nar. 27. července 1894), byla dcerou Františka Ocelíka, domkaře v Divnicích, a jeho manželky Marianny. Jaroslav, který byl mezi spolužáky zvaný Slávek, chodil do obecné školy ve Slavičíně. Gymnázium začal navštěvovat v Uherském Brodě, poté v Trenčíně, a nakonec v Turnově. Zde studoval s Čestmírem Šikolou, budoucím radistou paraskupiny CLAY (vyslané do okupované vlasti 13. 4. 1944). Jaroslav začal ve školním roce 1938-39 studovat Vysokou školu obchodní v Praze. Po německých represích vůči vysokoškolským studentům 17. 11. 1939 se však vrátil domů k rodičům.
2. světová válka
Ve Slavičíně přivítal dne 14. ledna 1940 spolužáka Čestmíra Šikolu se kterým se rozhodli pro společný odchod za hranice. Statečný slavičínský strážmistr Bohuslav Kosmák jim vystavil stejné propustky, a tak dvojice kamarádů hned druhého dne, 15. ledna 1940, vycestovala bez problémů vlakem přes hranice do Trenčína. Jaroslav tam měl známé z dob svých studií na gymnáziu. Za jejich pomoci se dostali do Nitry. Díky Jaroslavově dobré slovenštině se podařilo oklamat slovenskou pohraniční hlídku, která je zadržela. Vydávali se za „študenty z Nitry, čo vyberajú na zimnú pomoc“. Na druhý pokus se jim podařil přechod hranic do Maďarska, a tak se dvojice kamarádů dostala až do Budapešti, kde se přihlásili na francouzském velvyslanectví na Fo utca. Na ambasádě se kroky Jaromíra a Čestmíra rozcházejí. Jaroslav se dostal do Bejrútu, kde bojoval v čs. jednotce britské armády. Odtud koncem února 1940 vyplula z bejrútského přístavu francouzská loď Providence s transportem 120 českých chlapců a jedním z nich byl i Jaroslav. Po krátkých zastávkách v Alexandrii a Alžíru dorazili 3. 3. 1940 na francouzskou půdu do Marseille. Čechoslováci zde byli 4. 3. 1940 odvedení čs. odvodní komisí. Jaroslav obdržel registrační číslo F-2335 a byl odveden jako 114. muž čs. transportu. Ještě téhož dne v noci byla bejrútská skupina vyslána do Agde, kde bylo výcvikové středisko čs. zahraniční armády. Jaroslav se stal příslušníkem spojařské roty. Později za účast v bojích ve Francii obdržel dne 7. 3. 1944 Čs. vojenskou pamětní medaili se štítkem „F“ č. 4897. Po boji v expedičním sboru ve Francii se mu podařilo za kritických podmínek dostat z Dunkerqu do Anglie. Po příjezdu do Velké Británie byl 16. 7. 1940 zařazen k telegrafní rotě u velitelství I. divize a působil zde také jako překladatel německých zpráv. V Anglii obdržel propustku, opravňující jej vzdálit se do okruhu čtyř mil od Cholmondeley Parku. Pro zdravotní potíže byl dne 30. 12. 1942 propuštěn z čs. branné moci. Bylo mu umožněno studovat v City of London College od 23. 1. 1943. Ministerstvo pro hospodářskou obnovu jej připravovalo jako budoucího státního úředníka v oblasti zásobováni obyvatelstva. Po návratu do vlasti 15. 12. 1945 se stal národním správcem firmy „HUGO DAHN“ v Jablonci nad Nisou, exportující bižuterii do zahraničí.
Po konci 2. světové války aneb život v Americe
V dubnu 1948 opustil republiku podruhé. Dostal se do americké okupační zóny v Německu. Na útěku však musel překonat rozvodněnou řeku, prochladil se a dostal těžký zápal plic. Jak napsal ve svém dopise matce do Slavičína: ,,16. dubna musel jsem do nemocnice se zápalem plic. Zachránil mě penicilin, hodně ho do mě napíchali“. V Německu se mu dostalo nezištné pomoci od krajanů pocházejících ze Slavičína, rodiny Bučkových. Slávek obdržel vstupní vízum do USA. Začal zde podnikat s bižuterií, později s výpočetní technikou. Žil ve státě New York. Založil rodinu a neúnavně pro ni pracoval. S manželkou vychovali dvě dcery. V dopise ze dne 4. 6. 1984 se Slávek svěřuje: „Nevím, zda se někdy dostanu na odpočinek, myslím, že umřu v práci, neb nechci zemřít vleže“. Jaroslav Krmenčík zemřel 15. května 1987 poblíž New Yorku. Posle dní přání, aby se jeho popel navrátil do rodné země, mu vyplnila jeho žena. Jaroslav Krmenčík odpočívá na slavičínském hřbitově spolu se svými rodiči.