Dětství a studium
Jaromír Václav Strážnický se narodil 26. září 1921 ve Slavičíně jako nejmladší z pěti sourozenců. Jeho otec Antonín Strážnický byl tesařským mistrem, majitelem cihelny, parní pily a první elektrárny ve Slavičíně. Jeho matka Julie Marie, byla dcerou Josefa Pivečky, koželuha v Mladoticích, a jeho manželky Anny Bartoškové. Jaromír v letech 1927-1931 navštěvoval obecnou školu ve Slavičíně, poté studoval 8 let na gymnáziu v Uherském Brodě a 1. října 1939 zahájil studium na České vysoké škole technické dr. Edvarda Beneše v Brně. Zde studoval až do uzavření českých vysokých škol dne 17. listopadu 1939.
Druhá světová válka aneb tankistou od Dunkerque
Po 17. listopadu se Jaromír vrátil domů a už v prosinci r. 1939 společně s přáteli K. Křenkem, V. Janečkou a J. Šebestíkem překročil protektorátní hranice na Slovensko. I přes prvotní neúspěch se mu nakonec podařilo dostat do Maďarska, Jugoslávie a následně do libanonského Bejrútu. Odsud se lodním transportem dostal do Marseille, kde byl na konzulátu odveden jako vojín nováček č. F 2615. Na vojenskou činnou službu nastoupil u náhradního tělesa dne 9. dubna 1940 u čs. pěšího praporu č. 11. Po přesunu do Anglie absolvoval spojovací kurz, tankový a speciální kurz pro řízení a udržování obrněných vozidel. Byl povýšen na podporučíka-zástupce velitele čety obrněných vozidel, později tankové čety. V létě r. 1944 se s čs. obrněnou brigádou vylodil na umělém invazním přístavu poblíž vesnice Arromanches v Normandii. Čs. vojáci byli pověřeni vystřídáním kanadských jednotek, které v té době držely v obklíčení silně opevněnou německou posádku (12 tis. mužů) v třetím největším francouzském přístavním městě Dunkerque. Do 8. října 1944 se jednotky postupně vystřídaly a čs. obrněná brigáda obsadila pozice v kruhovém pásmu kolem Dunkerque od vesnice Bray Dunes v Belgii až po vesnici Mardyck na jih od přístavu. Jaromír Strážnický se zde v západním úseku pevnosti zapojil se svými kamarády od I. čs. tankového praporu do obléhacích bojů. V polovině listopadu proti nim podnikli Němci výpad, ale byli odraženi. Taktéž poslední větší bojová akce u Dunkerque ve dnech 10. – 16. 4. 1945 byla Němci vedena proti I. čs. tankovému praporu. Přes soustředěný tlak nepřítele bylo postavení čs. tankistů v celé šíři udrženo, a to i přes nedostatek vlastní pěchoty a v naprosto netankovém terénu. Dne 9. 5. 1945 skončilo bojové nasazení Čechoslováků při obléhání Dunkerque. Německý velitel pevnosti viceadmirál Friedrich Frisius se vzdal do rukou velitele čs. samostatné obrněné brigády gen. Aloise Lišky a podepsal kapitulaci. Teprve 12. května 1945 byl povolen čs. brigádě návrat od Dunkerque do vlasti, kam dorazila 18. května 1945, a to do oblasti Plzeň-Stříbrné Hory-Klatovy. Pro J. Strážnického skončila služba v čs. zahraničním vojsku dne 7. července 1945 v hodnosti podporučíka, zástupce spojovacího důstojníka velitelské roty-tankového praporu 1.
Život po 2. světové válce
Jaromír Strážnický v roce 1945 zahájil studia na právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Už před válkou se zamiloval do Zdeny Vejpustkové, která na něj čekala až do jeho návratu. Vzali se dne 27. srpna 1946, když si řekli své ano ve farním kostele ve Slavičíně. V roce 1947 se manželům narodila dcera Dagmar. Jaromír byl nucen zanechat studií a od 25. května 1947 začal pracovat jako národní správce cihelny a pily ve Slavičíně, tedy na původním majetku svého otce. Podnik byl 16. dubna 1951 zestátněn a začleněn do „Brněnských cihelen“. Jaromír Strážnický zde vykonával funkci technického vedoucího do 17. května 1951. Kvůli neutěšené bytové situaci odešel z cihelny a nastoupil dne 25. června 1951 v národním podniku Svit (závod Slavičín) jako provozní účetní. Pracovní poměr zde ukončil po 4 letech, tedy v roce 1955, kdy odešel do Brna. Tam začal pracovat v podniku KRAS. Jaromír Strážnický zemřel dne 31. 12. 1969 na následky těžkého zranění, které utrpěl při přecházení jedné z brněnských ulic. Rodina a přátelé se s ním rozloučili v obřadní síni brněnského krematoria 9. 1. 1970. Byla mu udělena Čs. pamětní medaile, Čs. medaile Za chrabrost a Čs. medaile Za zásluhy II. stupně.
Zdroje:
-Soukromý archiv pana PhDr. Ladislava Slámečky