Dětství a studium
Vojtěch Janečka se narodil 18. března 1918 v Hrádku na Vlárské dráze čp. 59 a měl dvě mladší sestry: Zdenku (*1920) a Vlastu (*1922). Jeho otec Vojtěch byl obchodníkem v Hrádku na Vlárské dráze a matka Otýlie, rozená Jemelková, pocházela z Rokytnice. Obecnou školu navštěvoval v místě bydliště. V letech 1929-1937 dále studoval na gymnáziu v Uherském Brodě a následně zahájil studia na lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Po nešťastném 17. listopadu 1939 a uzavření českých vysokých škol nacisty se vrátil domů k rodičům, pevně rozhodnutý odejít spolu s přáteli K. Křenkem, J. Strážnickým a J. Šebestíkem do čs. zahraniční armády ve Francii. Podle deníku K. Křenka, probíhala „poslední válečná porada“ čtveřice těchto přátel právě v obchodě rodičů Vojty Janečky v Hrádku.
Život během války: stavební dělník i ošetřovatel vězňů z koncentračních táborů
Dne 14. prosince 1939 odjíždí čtveřice přátel vlakem na Slovensko. Kontrola ze strany německých a slovenských celníků proběhla bez potíží. Na poslední stanici před maďarskou hranicí vystoupili a dál šli pěšky. Ještě se štěstím přešli maďarské hranice, a 18. 12. ve 3:00 hod. přišli na nádraží do Lučence. Zde byli však maďarskou policií zatčeni, uvězněni a V. Janečka si zde své štěstí vyčerpal. Od 21. 12. byli všichni čtyři převezeni do věznice Toloncház. Jeho tři kamarádi byli potupně vráceni na Slovensko a pak už se jim začalo dařit více než doposud. Všichni tři postupně dosáhli svého cíle a dostali se do tvořících se jednotek čs. zahraniční armády. Nicméně Vojtěch Janečka byl vězněn dalších 7 měsíců a maďarskými „Šípovými kříži“ byl dne 13. 7. 1940 vydán gestapu do Německa. Následoval odsun na nucené práce do oblasti Braunschweigu. Pracoval jako stavební dělník v tzv. Arbeitskomandu u firmy Brauckmann, AG. na stavbách táborů nucených prací Hallendorf, Drütte a Salzgitter. Od roku 1941, po zjištění, že studoval lékařství, pracoval jako ošetřovatel v nemocnici patřící pod zbrojní průmyslové závody „Reichswerke Hermann Göring“ u města Watenstedt – Salzgitter v Braunschweigu, kde se nepřetržitě vyráběla dělostřelecká munice. Vojtěch byl ponejvíce nasazován pro zdravotnickou službu v okolních pracovních lágrech, kde ošetřoval válečné zajatce ze západní, ale i z východní fronty. Osvobození britskou armádou se spolu s nimi dočkal až 12. 4. 1945. Nemocnici Watensted – Salzgitter převzal Mezinárodní červený kříž a ošetřoval zde bývalé vězně z koncentračních táborů.
Život po válce aneb lékař tělem i duší
Do vlasti se vrátil až 12. června 1945 přes repatriační středisko v Plzni. Po návratu dokončil studium na lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde v roce 1950 promoval. Nastoupil jako sekundární lékař do nemocnice v Uherském Hradišti a uzavřel sňatek s Miloslavou Martykánovou. V manželství se jim narodila dcera Miloslava a syn Vojtěch. Pro svou vysokou odbornost v oblasti radiologie byl vybrán Ministerstvem zdravotnictví, aby šel v rámci československé podpory rozvojovým zemím pomáhat jako expert-lékař, a tak V. Janečka působil ve Vietnamu (1959-196), Tunisu (1961-1964) či Maroku (1966-1970). Ve všech zemích, kde působil, byl hodnocen jako vysoce inteligentní, skromný, obětavý a přátelský člověk. Svou práci vykonával důsledně a poctivě, neustále zdokonaloval své odborné znalosti a u pacientů byl nesmírně oblíbený pro svou lidskost. Jeho velkým koníčkem byla ornitologie. Život člověka, který více myslel na druhé, než na svůj zisk a slávu, život zasvěcený službě bližnímu, službě svému národu a pro dobré jméno Československé republiky v zahraničí se naplnil 23. 3. 1988, kdy MUDr. Vojtěch Janečka vydechl naposled. Zemřel v brněnské nemocnici U svaté Anny. Místem jeho posledního odpočinku je hřbitov v obci Žeravice u Kyjova.
Zdroje:
-Soukromý archiv pana PhDr. Ladislava Slámečky